Jihočesky kraj
Share
Tweet

Zlatá Koruna

Adresa

Český Krumlov 41, 381 01 Český Krumlov, Česká republika
Pošli dotaz o Zlatá Koruna

OBEC ZLATÁ KORUNA
Historie :

Cisterciácký klášter "Svatá trnová koruna"(Sancta spinea corona) založil roku 1263 Přemysl Otakar II. k posílení královské moci na Jihu Čech.Díky četným obdarováním a kolonizačnímu úsilí mnichů rozrostly se statky kláštera v průběhu 14.stol. do ohromných rozměrů a zasahovaly až za zlatou stezku na Volarsku. Klášter patřil k největším feudálním držitelům půdy a bohaté příjmy z desítek dvorů a vesnic dovolovaly mnichům okázalou výstavbu konventního chrámu i celého klášterního komplexu.Bohatství způsobilo, že se pro klášter začalo užívat názvu Zlatá Koruna.
V roce 1420 byl řádový dům dobyt husity a jeho statků se pod záminkou ochrany zmocnili Rožmberkové. Klášter tak ztratil hospodářskou základnu a jeho význam na dlouhou dobu značně poklesl.Rožmberkové s ním nakládali jako s vlastním majetkem a Petr Vok z Rožmberka jej spolu s Českokrumlovským panstvím prodal císaři Rudolfu II.
Na začátku 17. stol. klášter znovu ožil stavebním ruchem, ale naděje na zlepšení celkového stavu byla jen přechodná.Po bílé hoře se Zlatá Koruna dostala do majetku Eggenberků a od roku 1719 patřila Schwarzenberkům.Až v průběhu 18. stol. se postavení kláštera znovu upevnilo a za Bohumíra Bylanského došlo k radikálním stavebním úpravám celého konventu.Roku 1785 byl však zlatokorunský klášter jako neužitečný z rozkazu císaře Josefa zrušen.
Roku 1787 získali zrušený klášter znovu Schwarzenberkové a v objektu byla zřízena lesnická škola a později vojenské bělidlo.Od roku 1801 se v něm vyráběly bavlněné látky a sukna, pak zde byla zřízena slévárna a strojírna.Když v roce 1908 výroba zanikla přikročilo se k menším opravám, které trvaly s přestávkami až do začátku padesátých let.
Komunistická éra nepřála církevním památkám a klášter chátral až do konce sedmdesátých let 20.stol.V roce 1995 byl zlatokorunský klášter prohlášen národní kulturní památkou a v současnosti je ve správě národního památkového ústavu , pod jehož patronací probíhají aktuální rekonstrukční práce i nové interiérové instalace tak, aby byl důstojným způsobem ctěn odkaz cisterciáckých mnichů i stavitelů řádového domu ve Zlaté Koruně. Z vnější části kláštera se stala roku 1785 vesnice,roku 1848 pak samostatná obec.Od roku 2005 je historická část obce vyhlášena vesnickou památkovou zónou.(č.19304 od 1.1.2005)





Historický vývoj obce Zlatá Koruna :

Je určitě všeobecně známo, že historická část obce tvořila ještě koncem 18. století nedílnou součást klášterního areálu. Přesto si dovolím podniknout pro objasnění vztahu mezi dnešní vsí a klášterem malý výlet do dějin tohoto malebného místa v ohbí Vltavy, které skýtá romantické oddechové zákoutí i mnoho architektonických a historických skvostů.
Až do poloviny 13. století zde nebylo žádné osídlení. Teprve v roce 1263 tu král Přemysl Otakar II. založil klášter řádu cisterciáků, jejichž předpisům toto stanoviště plně vyhovovalo: bylo totiž v údolí blízko řeky, stranou hlavních cest, pod horou Kletí, z jejíchž svahů mniši svedli do kláštera potok a nazvali ho Jordánek. Na uvedené geografické charakteristice se v průběhu věků nic podstatného nezměnilo. Sevřený prostor obtékaný ze tří stran Vltavou dodnes určuje způsob výstavby. Ve středověku např. zapříčinil pootočení osy klášterního kostela téměř o 90ş k severu a po zrušení kláštera roku 1785 neumožnil větší nárůst nových staveb. Louky v těsném sousedství řeky bývaly při vyšším stavu vody zaplavovány a proto se zde nikdy nestavělo. Strmé svahy na pravé straně řeky nebyly vhodné k zástavbě, a tak zůstaly nedotčeny. Výjimkou je pouze bývalá hvězdárna z 2. poloviny 18. století a samota U Janečka. 
Bohatá královská nadace umožnila cisterciákům během 13. a 14. století vystavět celý klášterní okrsek, jehož vzhled je dodnes čitelný nejen v zachovaných budovách, ale i v půdorysné osnově místa. Vnitřní klauzuru, obývanou téměř výhradně mnichy, tvořil klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou křížovou chodbou, malý konvent, kaple Andělů Strážných, opatství a zahrady. V těsném sousedství pak po husitských válkách vznikl klášterní hospodářský dvůr. 
Jihovýchodně od konventních budov se rozkládalo předklášteří, kde bylo soustředěno hospodářské a řemeslné zázemí, právně i hospodářsky zcela závislé na klášteru. To se projevovalo například i tím, že domky nepatřily jejich obyvatelům, ale opatství. 
Při vstupu do předklášteří byla již ve 14. století postavena vedle hlavní brány (snesené na počátku 60. let 20. století) kaple sv. Markéty pro laiky, kteří měli do klášterního areálu jen velmi omezený přístup. Vedle kaple byl v době barokní hřbitov, zrušený spolu s kaplí a klášterem roku 1785. Nový hřbitov, založený roku 1787 nad kaplí, na sebe dosud upozorňuje mohutnou opěrnou zdí. 
U brány stávala vrátnice, kde měl střežit vstup do kláštera starší zkušený mnich, který také rozdával chudým almužny. Od brány vedla směrem do vnitřní klauzury komunikace, tvořící páteř sídla. Po jejích stranách se nacházely zahrady, chmelnice a jiné užitkové plochy, ke kterým v 18. století patřilo například bělidlo založené posledním opatem Bylanským. (Dnes je na stejném místě sokolovna, restaurace a hřiště.) Kromě zahrad zde bylo několik domků poddaných kláštera a hospodářských budov (například kovárna, špýchar, šenkovna, domek zahradníka, domek učitele Antonína Borového čp. 9, sladovna – ta byla koncem 18. stol. v tzv. hospicu čp. 5, mlýn, pila atd.). 
Jednotlivé části areálu byly odděleny ohradními zdmi, které však neměly primárně obranný charakter. Alespoň u některých částí zdí lze předpokládat středověký původ, což vyplývá z potřeby i řádové povinnosti ohradit místo, kde žili klauzurovaní řeholníci.
Obec se v rámci předklášteří začala rozvíjet až po ukončení řeholního života císařem Josefem II. roku 1785, kdy Jan Adolf ze Schwarzenberka koupil (roku 1787) celý klášterní areál. To se však netýkalo domků jednotlivých obyvatel, které jim stačil těsně před zrušením kláštera darovat opat Bylanský. Nový majitel pronajímal bývalé klášterní stavby různým továrníkům a dosud řídká zástavba předklášteří se začala zaplňovat domky dělníků těchto manufaktur a jinými objekty. 
Ani poněkud krkolomné osudy po josefinských reformách, které sem umožnily vpád necitlivého továrního provozu, nesmazaly starobylý ráz Zlaté Koruny. Výrazným architektonickým těžištěm obce jsou stále vnitřní budovy kláštera a dominantami bývalého předklášteří i nadále zůstává středověký kostel sv. Markéty, budova tzv. hospicu, špýchar a v partii svažující se k Vltavě je nepřehlédnutelnou stavbou mlýn. 
Odlehlost místa a stísněnost prostoru uchovaly původní urbanismus a mnoho památek kláštera, kde působí velmi rušivě každý novodobý zásah, který nectí charakter staré zástavby. Výjimečnost drobného sídla si obyvatelé obce většinou uvědomovali i v posledním půlstoletí, o čemž vypovídají i vcelku šetrné územní plány. Ve zdech Zlaté Koruny tak stále rezonuje doba rozkvětu za posledního opata Bylanského, kterou zachycuje veduta vystavená na prohlídkové trase místního kláštera a ještě názorněji unikátní model Zlaté Koruny v bývalé faře, který pro návštěvníky obce vytvořila rodina Mgr. Jindřicha Špinara. Mgr. Jarmila Hansová

/Poznámka - Mgr. Jarmila Hansová je pracovníkem Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a ve svém volném čase se zabývá historií obce Zlatá Koruna.Po vzájemné dohodě připravila tento příspěvek,který stručně přibližuje historický vývoj dolní části Zlaté Koruny./







Legendy a vyprávění :

1)Český král Přemysl Otakar II. uvažoval roku 1259 o založení cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna, k uskutečnění jeho záměru však došlo až v roce 1263. Za mateřský klášter vybral rakouský Heiligenkreuz, čímž chtěl posílit vzájemné vazby mezi českými a bývalými babenberskými zeměmi. Největší.Přemyslova církevní fundace se však hlavně měla stát oporou jeho moci proti rozpínavému rodu jihočeských Vítkovců, čemuž také odpovídalo skutečně královské obdarování kláštera rozsáhlými pozemky. Spolu s dalšími nadacemi (zejména od Bavora ze Strakonic) představovala Zlatá Koruna před husitskými válkami jedno z nejrozsáhlejších duchovních panství země. Její država zahrnovala 150 vesnic, z nichž více než 100 založili mniši, 20 dvorů a městečko Netolice. 

2)Zlatokorunský opat se dozvěděl, že pan Vilém z Rožmberka, kterému klášter zbudovaný na panství jeho rodu byl trnem v oku, namluvil císaři, že klášter Zlatá Koruna je téměř opuštěn, a proto bez užitku. Na cestě už byl císařský úředník, aby situaci prošetřil. Před jeho příjezdem opat svolal všechny mnichy z okolí, své poddané z okolních vesnic i čeleď a oblékl je do mnišských kuten. Posadil je k mohutným latinským knihám a nařídil, že nikdo z nich nesmí promluvit, aby neprozradil svou nevědomost. Císařský úředník tedy všude spatřil skupiny mnichů zahloubaných do četby latinských knih, ale nikoho z nich se neodvážil na nic zeptat, aby neprojevil svou vlastní neznalost. Zpráva, kterou podal císaři o životě v klášteře, byla zřejmě kladná, neboť klášter Zlatá Koruna zůstal ušetřen a snahy dobyvačného Rožmberka vyšly naprázdno. 

3)K jedné vzrostlé lípě na klášterním nádvoří se pojí pověst, která vysvětluje kápovitou podobu jejich některých listů tím, že to má být vzpomínka na mnichy, oběšené zde husity v 15. století. Kápovité listy však vznikají na lipách častěji a důvodem srostlých řapíků listu, který pak tvoří jakýsi kornoutek, je vlastně nemoc stromu, viróza. Zmiňované události neodpovídá ani stáří této lípy, která byla vysazena asi před 200 lety. 

4)Podle barokních klášterních kronikářů založil Přemysl Otakar II. Zlatou Korunu jako výraz díků Bohu, který mu umožnil roku 1260 zvítězit v bitvě u Kressenbrunnu nad silnějším vojskem uherského krále Bély IV. I když s touto verzí korespondují některé útržkovité zprávy z dobových i pozdějších pramenů, nebyl to hlavní důvod fundace. 

Původ názvu Zlatá Koruna :
Přemysl Otakar II. daroval klášteru, který založil, údajný trn z Kristovy koruny, jenž předtím získal od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého. Na Přemyslovo přání byl klášter podle této relikvie nazván Svatá Trnová Koruna (Sancta Corona Spinea). Je doloženo, že na počátku 14. století došlo ke změně názvu na Zlatá Koruna, pravděpodobně v souvislosti s velkým bohatstvím kláštera. Tento lidový název se přenesl i na obec vzniklou v blízkosti kláštera, který sám však stále užíval svého původního jména. 

Současnost :

Obec Zlatá Koruna k 31.1.2007 má 714 obyvatel a zahrnuje tři katastrální území o celkové výměře 912 ha.Zlatá Koruna (205 ha),Plešovice (392 ha) a Rájov (315, ha).
Obec má svůj matriční úřad.Pověřený stavební a finanční úřad sídlí v Českém Krumlově.Obcí s rozšířenou působností je Český Krumlov.
Obec je jedním z nejnavštěvovanějších míst Jihočeského kraje.
V turistickém ruchu převažuje vodácká turistika dále pak cykloturistika , pěší turistika a návštěvníci památek a kulturních akcí v obci.



Příroda :

Zlatá Koruna a Plešovice jsou začleněny do Chráněné krajinné oblasti Blanský les na úpatí hory Kleť.Na vnímavé návštěvníky Zlaté Koruny dodnes působí její genius loci.Umocňuje jej i vcelku nedotčené a krásné krajinné prostředí protnuté údolím čistého toku řeky Vltavy,které obepíná obec ze tří stran.Kaňon Vltavy je v rámci NATURY 2000 zařazen do seznamu evropsky významných lokalit.(CZ0314124 Blanský les)